Rozhodl jsem se strávit letošní léto mezi obezními americkými dětmi v kempu kdesi ve středu Texasu ve Spokojených státech. Souhlasím s názorem, že tento způsob trávení léta je poněkud zvláštní, ale jak říká můj boss OJ – každý má své důvody proč tu je 😉

V mém případě je důvodů několik – mám rád Ameriku, tohle je dobrý a celkem levný způsob jak ji poznat o něco lépe, nechtěl jsem strávit léto před kompem/poflakováním v Praze, paradoxně mám rád outdoor(ové) aktivity, americký kemp je absolutně nejefektivnější způsob učení / zlepšování angličtiny; no a taky potřebuju kapánek zhubnout (neumřu přeci na infarkt,
když po letech snažení přišly peníze). Pracuju jako mountain bike instruktor, učím děti jezdit na horských kolech ve skupinách, učím některé děti individuálně jak vůbec jezdit na kole (cca 20 procent dětí co tu je neumělo jezdit na kole) a starám se o údržbu kol. To samé jsem dělal v předchozím kempu a i když to zní možná jako nuda, mě to baví. Za práci v kempu dostanu nějaké peníze, ale v podstatě to kryje náklady na letenky, vízum, papíry pro vízum, pojištění. Takže jsem na nule, plus platím v Praze nájem, takže jsem v mínusu. Ušlý zisk z podnikání nepočítám 🙂

Texaský masakr je můj druhý kemp, prvně jsem byl v roce 2004 v kempu French Woods, upstate New York. Díky tomu jsem měl nějakou představu, jak to bude v Texasu probíhat. Dočkal jsem se ale tří překvapení. Hodně jsem se obával počasí, páč je tu denně 35°C+, myslel jsem si, že zhebnu. Opak je pravdou, zdejší počasí miluju. Ráno vylezu v kraťasech a zalezu v nich někdy o půlnoci zpět. Každý den je slunečno, během měsíce co tu jsem pršelo cca 10 minut. Druhým překvapením je admin staff (managment kempu). Dostal jsem se sem díky OJ – spolužákovi ze žurny na UK, dělá tu ředitele. V managmentu jsou ale další 4 lidé. Všichni jsou neuvěřitelně vstřícní a podporují zaměstnance jak můžou, to není běžné. No a posledním překvapením jsou děti. Věděl jsem, že někteří budou obézní, někteří hard core tlustí (největší macek ma přes 500 lbs ~ 226 kg, věděl jsem že většína je z bohatých rodin, někteří z ultrabohatých rodin (olejáři, private jets, …). Nějak jsem ale neodhadl, že budou psychicky úplně v hajzlu. Dobrá třetina z nich nesnáší sama sebe, ostatní lidi (kempery i staff), prostě jsou nasraní na svět, jsou agresivní, nechtějí kooperovat. V podstatě se z kempu vyklubalo rehab facility. Pro mě to znamená, že některé dny jsou po psychické stránce velmi náročné, protože některé děti jsou prostě nasírači a já nejsem na podobný jednání moc zvyklý. Naštěstí se to zde do určité míry řeší, takže se to dá přežít.

O tom, na jakých principech kemp funguje se nebudu rozepisovat, protože to není zase tak zajímavé. Snad jen některé zajímavosti – vstáva se v 6:30, v 7 je cca 5km morning walk, pak snídaně, pak aktivity, oběd, hodinová siesta (odpočinek), aktivity, večeře, jedna aktivita a v 9:45 večerka. Cílem pro děti je udělat denně 15000+ kroků (všichni mají pedometr) a sníst 0-12g fat (tuku) denně (pro zajímavost – v jednom hamburgeru může být třeba 150g tuku).

Každý den se přihodí něco zajímavého, zkusím sem tam něco zaznamenat.