Druhá polovina víkendu měla být ve znamení obžerství po maďarsku, nakonec bylo vše jinak.

V. chtěla jít na běžky i v neděli, tuhý kořínek se v ní nezapře. Šel jsem s ní, páč mě skating štýl docela chytnul. Dali jsme si opět 10km fitness kolečko. V. skatovala myslím podruhé v životě, takže její štýl nebyl zdaleka vybroušen tak jako ten můj (já skatoval tak po pátý v životě). Jinými slovy, byl jsem pořád o něco napřed, což mému šovinistickému egu dělalo nesmírně dobře, obzvláště pokud vezmeme v potaz V.-inu poloprofesionální sportovní kariéru. Možná to bylo ale tak, že jen nechtěla, abych se cítil blbě 🙂

K obědu jsem uvařil lasagne (=koupil v Lidlu polotovar a strčil ho na půl hodinky do trouby). V. se žinýrovala, takže měla asi 15 procent jídla, ja zbylých 85. A to jsem se jí pořád snažil vnutit přídavek, rozhodně to nebylo tak, že bych to vše chtěl sežrat sám (i když to tak nakonec dopadlo)!

Porkolt se tedy přesouvá na příští týden, naštěstí.

Koupil jsem si dnes kolo, jmenuje se Atala, evokuje ve mně jednoho V.-ina hunského předka. Myslíte, že uměl uvařit porkolt?
Kolo jsem koupil od souseda ze Sudet, z Dresdenu konkrétně. A ještě mi dal 15 procentní slevu. Je to taková obstarožní horská herka, festovní, z lešenářských trubek, hádám podle váhy; k ČipANDEJLOVI má daleko, k čemu bych tu ale potřeboval kotoučové brzdy, že?

Všichni tu blbnou se zamykáním kol, přemýšlím, že udělám experiment a kolo zamykat nebudu (pohnutky nejsou ani tak sociologické, jako spíš ekonomické, nechce se mi kupovat zámek).