Chystám se do postele, ale ještě vám povím pohádku na dobrou noc. Je to vlastně trochu science fiction, obzvláště pokud by se odehrávala v jedné banánové republice ve středu Evropy.

Jdu si tak po ulici, poslouchám písničky, mám radost ze sluníčka a ze života vůbec. Zastaví mě podivně vypadající finský mladík. Začne něco povídat finsky. Odpovídám mu anglicky. Zeptá se mě anglicky, jestli mám mobilní telefon. Odpovím pravdivě, že mám. Ptá se, jestli může z mého telefonu napsat SMS své přítelkyni. Říkám mu, že ano a podávám mu telefon. Mladík píše SMS, pak ji odešle, vrátí mi telefon, poděkuje a popřeje pěkný den. Stejně tak já jemu. Idylicky se rozejdeme.

Přiznávám, že pohádka není moc invenční. Slyšel jsem ji od svých českých známých a kamarádů již několikrát. Akorát konec příběhu končil vždy jinak. Smutně.

Myslím, že tato drobná příhoda velmi dobře ilustruje rozdíl mezi ČR a vyspělou skandinávskou společností.