Přináším vám další ze svých zásadních finských esejů, tentokrát o tom, jak zjišťuju, že jsem se asi minul oborem(!).

V poslední době mám takové návaly. Teda nemyslím citove navály nebo návaly krve do hlavy. Mám sportovní návaly. Třeba v létě během pobytu v Americe mi děsne vyhovalo sportování, jezdil jsem denně šest sedm hodin na kole a fakt jsem si to užíval, žádné velké starosti, jen ježdění do kopce, z kopce nebo po rovině (starost o parchanty berme jako podružnou záležitost). Po skončení kempu jsem pak jezdil na kole třeba v poušti v Utahu (3 litry jonťáku tak na 12 km), což patří určitě mezi mé nejlepčí zážitky odtamtud.

Po návratu do ČR to šlo z kopce, na vině byla lenost, jedna slovenská epizodka a hlavně obecně nepříznivé podmínky (počasí, …).

Tady ve Finsku mě to zase nějak chytlo. Začal jsem chodit dvakrát týdně na squash, je tu na sporťácké fakultě pro studenty zadarmo. Chodím hrát s Barborou, co studuje v Olomóci švihadlovštinu, konkrétně obor Rekreologie (Health promotion), vyzvídal jsem na ní, co vše se tam učí a je to fakt zajímavý a myslím že i dost perspektivní. Squash hraje o trochu líp než já, takže si dobře zahraju. Navíc mi po hře dycky poradí, jak se protáhnout a tak. Je to milé.

Taky tu máme bazén, navrhoval ho Alvaro Aalto (pro čtenáře intelektuály nabízím encyklopedický záznam ve Wikipedii) a vlezné stojí dopoledne kolem jednoho ojra. Problémem je, že dopolednem se myslí 6-10 am. A v tomto intervalu se nevstáva lehce. No, občas se přemůžu.

Last, but not least. Přihlásil jsem se do dvou sportovních kurzů – cross country skiing (tedy běžkování po našem) a snowboarding basics. Ano, bude ze mně snowboarďák. Bude to jistě veselý kurz, třikrát po dvou hodinách, bohužel za něj nejsou kredity a budu do něj muset investovat cca 50 ojrokaček (vleky, půjčení ekvipmentu). Běžkování je levnější, páč není potřeba platit vlek (kupodivu 🙂 a běžky s hůlkama mi půjčila zdarma škola, na celý semestr. Ten socialismus není tak úplně špatné zřízení 🙂

Zatím musím řict, že si to užívám, škoda, že jsem se nerozhodl švihadlovštinu i studovat, mohla by to být legrace. Jeden koutoul – zápočet; dva kotouly – zkouška. No, asi to tak nechodí, co? Holt budu muset dodělat to svoje pisálkování.

Jinak doufám, že se mi nestane to co Davidovi. Rozhodl se, že vyzkouší běžky. Jak se rozhodl, tak učinil. Na trati byl jeden takový ostřejší sjezd. Milý David sjížděl, ale nedopatřením spadl a zapíchl si nechtěně hůlku do hrudi (naštěstí držadlem). Jak dopadl, to vám povím někdy jindy 🙂