Tentokrát o možnostech studia jazyků, IT, opilém Finovi, saunování a plavání v ledovém jezeře 🙂

První orientační týden se nesl docela ve znamení nudy. Informační přednášky ve středu byly docela nudné a hlavně opakovaly to, co jsme dostaly už při příjezdu v tištěnné podobě. Nejdříve docela legrační angličtinářka, kterám nám postupně představila všechny možné kurzy, které je možné v Jyvaskyle studovat. Toho jsem se chytil a ze semestrálního pobytu tady jsem si udělal takovou jazykovku 🙂 Zapsal jsem si 6 různých seminářů angličtiny, mimo jiné News Reporting in English nebo Toefl Preparation. Sice mi u nás ve škole ty předměty neuznají, na druhou stranu mi přijdou pro budoucí profesní dráhu možná užitečnější než mediální předměty, kvůli kterým tu vlastně jsem. A navíc, za jazykové kurzy se všude v cizině platí dost peněz (viz můj irský výlet), tak proč to tu nevyužít zadarmo, že.

Další informační přednášku měla jakásí ženština z univerzitního IT oddělení, seznamovala nás s univerzitní počítačovou sítí, atd. IT řešení tady a na Karlovce, to je nebe a dudy. Fascinuje mě třeba, že tu mám jedno uživatelské jméno a heslo, se kterým se přihlásím v rámci univerzity kdekoliv a kamkoliv – tj. je jedno v jakém jsem budově a login platí jak pro Novell síť (klasické přihalšování k desktopům), tak na unixový server (všude možně po chodbách jsou tu staré šunky , které slouží jako terminály pro přístup na unixový server a čtení pošty přes Pine), do Korppi (studijní systém pro zapisování předmětů, popisy kurzů, rozvrhy, mailling listy k předmětům a do Optimy (eLearningové prostředí). Moc pěkně tu mají vyřešen i tisk dokumentů. Každý student dostane na začátku semestru kredit ve výší 10 euro a může tisknout kdekoliv v rámci kampusu, jedna stránka stoji 5 centů; v případě potřeby je možné si zaplatit navýšení kreditu. Měl jsem jeden problém s registrací do Korppi, poslal jsem mail na helpdesk, druhý den jsem dostal odpověd s řešením. Možná to vypada, že jsem z běžně fungujících věcí příliš vyjevený, ale na Karlovce to takto prostě nefunguje. Ostatně kdo chodí na FSV, tak ví, jakou fraškou je zavádění studjního systému Tajemník.

Po obědě jsme se byli podívat na institutu komunikačních studií, dojmy jsou zatím takové ambivalentní. Blbý je, že institut je na druhé straně města, úplně mimo kampus.

Ve čtvrtek tu měli nějaký svátek, takže škola nebyla. S Davidem jsme zjistili, že jsou tu hned vedle koleje dvě pizzerie, kde mají pizzu, salát a kafe za 5ecek. To je na místní poměry a vlatně i na pražské poměry docela solidní cena, pizza je navíc dobrá, o dost lepší než třeba z Moravanky v Lípě. Po jídle jsme si dali ještě kafe a bavili jsme se (česky) o různých věcech. Vedle nás seděl takovej divnej týpek a po chvilce se nás ptal, jakým to mluvíme jazykem. Říkal, že mluví pěti řečmi, ale tu naši nedokáže rozeznat. Pak z něj vypadlo, že je na půl Fin, na půl Švýcar. Vypadal trochu divně (ono dost finských mužů vypadá tak nějak divně). Říkal nám, že je student (jeho věk jsem odhadl tak na 25 let) a že má trochu problémy s alkoholem. To nám ale nemusel říkat, pač se mu obě ruce třásly jak osika, navíc ne každý si dává v poledne v pizzerii šnaps k obědu. Jinak to byl dost inteligentní týpek, až na ten chlast. Ptali jsme se ho, jak k tomu alkoholu přišel. Odvětil, že to přišlo tak nějak samo, plíživě :-). První Fin, kterehé jsme tu potkal a alkáč jako blázen.

Mňo, na večer pro nás měli Finové připravenou saunu. Anna-Stiina nás odvedla k takové pěkné chajdě s jezírkem kdesi v lese, tak 15 minut pěšo od koleje. Sauna byla oddělená pro chlapce a devčata. Saunoval jsem se tak 15-20 minut, moc se mi to líbilo, byla to totiž pravá sauna, ne pára (tu já nerad). No, pak jsem vyběhl ven a vlezl do vysekané díry v jezeře, kde jsem se pokoušel plavat asi tak 2,38 sekundy. Připadal jsem si jak lidi z Titaniku, úplně jsem cítil jak mi tuhne krev v žilách (teda, ona asi netuhla, ale připadal jsem si tak). Když jsem vylezl z jezera, cejtil jsem se fakt dobře, úplně jako novej člověk. Tak jsem to pro velký úspěch ještě celé zopakoval – sauna a pak jezero.

Po saunování pro nás připravili tutorky malé pohoštěníčko – opejkali jsme na ohni uvnitř chajdy „liberecké párečky“. Ti barbaři finský si je nenařezávaj, takže když viděli, jak buřtíka upravuju, začali se hned opičit. Za dva dny mě potkala jedna holka, která opékala vedle mě a pozdravila „Hello, Mr. Sausage“. Kráva.

Po sosičkách jsme hráli takovou finskou duchaplnou hru, kdy nám dávala tutorka ochutnat různá finská svinstva (koncetrovaná hrachová polívka, pendrek, nějakej sauer cream, usw.) a pak jsme dostali diplom. Dostal jsem diplom, že jsem absolvoval test Pravého Fina. Bohužel diplom nemůžu najít, abych se pochlubil. Budu si holt muset uklidit pokoj.

To je pro dnešek vše, přátelé. Jako bonus přikládám foto – cestička k jezeru; Anna Stiina při duchaplné soutěži a s Davidem; Mirjam – rázná spolužačka ze Španělska, když přijela, začala nás všechny líbat, když jsme na ni kulili bulvy, tak říkala, že ve Španělsku je to normálka (to je asi ten cultural shock).