Let z Ruzyně do Helsinek probíhal bez problémů, letadlo bylo plné studentů. Nejsilnějším momentem bylo občerstvení – teplé těstoviny s jakousi omáčkou, krabí salát s houstičkou a dokonce malá flaštička bourbonu – sice tvrdej alkohol nepiju, ale na Finsko je třeba se náležitě připravit, že. Letadlo přístálo v Helsinkách asi o půl hodiny později než byl původní plán (taky ale o půl hodiny pozdějí vzlétlo z Ruzyně).

V Helsinkách na letišti mají na podlaze parkety, pointu to nemá žádnou, ale je to zajímavý. Zastávka autobusu do Jyvaskyly (město, kde budu studovat na tamnější uni) byla cca 30m od vchodových dvěří letiště. Jízdenka stála 35,5e (za cca 270 km), řidič neuměl anglicky a nechtěl nám dát slevu. Mňo, první litr fuč. Přesně setina z mého půlročního rozpočtu, to to pěkně začíná. Cesta busem opět v pohodě, všude okolo zasněžená krajina, vzhledem ke klimatickým podmínkám se tu jezdí docela pomalu, 270 km se jelo 4 a půl hodiny s jedním přestupem.

V autobuse se sešlo několik českých studentů, kromě mně a Davida z FSV ještě Katka z FF a Barbora s jedním klukem (jméno si nepomatuju) – oba studenti sportu z Olomóce. Do Jyvaskyly jsme dorazili včas, na autobusáku na nás už čekala naše milá blonďatá tutorka Anna-Stiina (tj. slečna o devět dní starší než já, která se tu o nás stará, vysvětluje nám jak to tu chodí, co je potřeba udělat, kde co najdeme, jak se zapisova do kurzů a já nevím co ještě; díky ní je můj život v těchto dnech o dost snadnější). Vzájemné představení a seznámení probíhalo velmi spontánně a přirozeně. Anna nás odvedla MHDéčkem na kolej do studentské vesničky Korthepoja. Každý student zde má vlastní pokoj a sdíli kuchyňku (vybavenou mimo jiné i troubou!) a koupelnu se záchodem s dalším pokojem. Přístup do buňky je přes magnetickou kartu, je to dost tricky a jen čekám, kdy si kartu zapomenu uvnitř, zabouchnu dveře a budu muset shánět udržbáře. Pokoj je dost velký, asi tak dvakrát takový, co jsem měl v Praze. Je vybaven postelí (tvrdou), stolem, dvěma židlemi a skříní. Zásádaní je, že má každý pokoj RJ45 zásuvku – tedy permanentní připojení k Internetu, navíc zdarma resp. v ceně nájmu. V pokoji jsem měl připravent tzv. survival kit, což je pytel se základním vybavením jako peřína, polštář, nádobí, příbor, atd. Na stole byla složka snad se všemi potřebnými dokumenty, informacemi, návody, atd.

Po „převzetí“ pokoje jsem se rozloučil s Annou-Stiinou, připojil notebooka, zaregistroval si Internet a šel spát. Jo, před spaním jsem se přirozeně převlíkl do pyžama a snědl dva chleby, co mi maminka připravila (za to jí patří speciální finský dík).