Ctvrteho cervence tu slavi Independance Day. V kempu je nastaveny docela dobry pravidlo, ze se to s oslavami nejak moc neprehani. U snidane se pouze zahraje americka hymna a vecer predstavi instuktori z kazdeho statu neco typickeho pro svoji zemi. Letos tu jsou krome Americanu instruktori z Australie, Anglie, Noveho Zelandu, Jihoafricke republiky, Ceske republiky (jen 7 lidi vcetne me malickosti), Polska (tech je tu hrozne moc, pres 40 kousku), Ruska a Kazachstanu. Obvykle se predstavovali narodni tance, pisnicky, hymny, atd. Vtipne na Dni Nezavislosti bylo hazeni Anglicanu do jezera jako takova mala reminiscence Boston tea party 🙂 Vecer byl uzasny ohnostroj, neco takoveho jsem jeste nevidel. Mohl trvat tak 20 az 30 minut, zahrnoval spoustu zajimavych efektu. Mne se nejvice libily „spermie“ – do vzduchu se vystreli „rachejtle“, ktera se ve vysce rozlitne a k zemi padaji takove ohnive provazky, jejichz pohyb pripomina pohyb spermii. Zhasnou az tesne nad divaky, takze se male deti docela baly 🙂

Nekteri ctenari maji nejasnosti v tom, co tu presne delam – takze: hlavni moji cinnosti je instuktor horskych kol. Jsme dohromady tri, jezdime vzdy ve dvojici s detmi na kratke vylety do terenu, celkem 5krat denne po jedne hodine, jednu hodinu denne delam dozor ve skate parku, to uz jsem ale psal. Mimo to bydlim s deseti nejstarsimi kluky v chatce spolecne s dalsimi dvema instuktory a kucharem prezdivanym Cookie. O deti se musime starat, ale neni to nic tezkeho vzhledem k jejich veku – 14 az 17. „Moji“ kluci jsou skveli, nejsou s nimi v podstate zadne problemy, poslouchaji, obcas si i uklidi, mejou se jednoznacne casteji nez ja a sami od sebe a vubec je s nima legrace. Fakt jsem mile prekvapenej. Ani si na nic nehraji (na to z jakych pomeru pochazeji). Obcas se tu ale mezi detmi najdou pekni sraci, sem tam na ne narazim na horskych kolech nebo ve skate parku. Kdyz se objevi na kolech nejaky od zacatku neprijemny a rozmazleny fracek, tak ho vezmem na nejtezsi trasu, je to relativne prudky sjezd z kopce po kamenite ceste. Srac se chce predvist, rozjede to co to jde a namele si hubu (na horskem kole tu umi jezdit dobre odhadem tak tri ctyri deti). Vetsinou si odre lokty nebo koleno a podruhe neprijde. Pravda, trochu drsna metoda, ale jinak to nejde. Nechci si nechat zneprijemnovat zivot a zaroven je tohle nepostizitelny, rika se tady tomu neocekavany incident 🙂 Je ale pravda, ze srace uz jsme vesmes odradili, takze ted chodi jen fajn deti.
Dneska jsem mel zrovna srace ve skateparku, snazili se me vytacet a pak si jeden pohmozdil kotnik (stava se tu docela casto). Poslal jsem pro pomoc, okamzite vyhlasili „zachranou akci“ taborovym intercomem, prijeli oba reditele tabora – Ron a Isaac, sestra z taborove nemocnice, pribehli instuktori z cirkusu. Jak kdyby dostal infarkt, pritom se mu skoro nic nestalo. Na druhou stranu to svedci o tom, ze se tu rodice nemusi o deti bat, nic se tu nezanedba. Panbuh ho potrestal za to pruzeni.

Maminka mi psala e-mail, kde se ptala, jak je to tu s pranim. Standardne tu existuje taborova pradelna, kde jednou tydne vyperou obleceni vsem lidem z chatky. Bohuzel se ale dava obleceneni do jednoho spolecneho pytle, takze je potreba vse popsat svym jmenem a po vypravni se v tom vsichni prehrabujou. Dost casto se nejake pradlo ztrati, predevsim ponozky. Takze jsem se na to vybodl a peru si sam v laundrymatu. Me prvni prani bylo velmi humorne. Spletl jsem si masiny a spinave pradlo dal do susicky. Hodinu se to „pralo“, koukal jsem, ze tam neni zadna voda, rikal jsem si, ze to bude asi nejake invencni prani na bazi mikrovln ci ceho. No kdyz jsem po hodine vyndal horke obleceni, ktere stale smrdelo a evidentne nebylo vyprane, tak jsem se poradne podival na nazev masiny – aha, dry machine. Mno, pak uz jsem dal pradlo do spravne masiny, tedy do pracky, nalil tam trochu vypujceneho prasku a nechal tricet minut prat. Typci tady mi rikali, ze normalne perou bile i barevne pradlo dohromady, tak jsem to zkusil a vyslo to. V pohode se to vypralo, pak jsem to dal na 60 minut do susicky a nakonec vyndal suche pradlo. To jsem si slozil, ani se to nemuselo zehlit. Prani stoji dolar, suseni taky. Takze jedna varka 2 USD, peru tak jednou za dva tydny. Zatim jsem jeste nepral bushmeni kalhoty a kratasy, ty vyperu samostatne (je to napsano na cedulce), nebudu riskovat, ze obleceni za dost penez zmastim v pracce 🙂

Musim jit uz makat, priste vam napisu o vyletu k Delaware river.