Den trinacty

Temer na konci kazde hodiny delame s Thomasem docela zabavne poslechove cviceni — poslouchame nejakou pisnicku a v papire se snazime doplnovat slova jejiho textu, ktera jsou zacernena. Myslim, ze uz jsem to tu nekde psal. Dnes vybral Thomas irskou vanocni pisen (!!!). Pro zajimavost si dovolim odcitovat kus textu tohoto povedeho songu (dost vyrazu je slangovych, nicmene si myslim, ze kazdy porozumi alespon nekterym z nich):

(…)
You’re a bum
You’re a punk
You’re an old slut on junk
Living there almost dead on a drip
In that bed

You scum bag
You maggot
You cheap lousy faggot
Happy Christmas your arse
I pray God
It’s our last
(…)

Jiny kraj, jiny mrav …

Po skole jsme se vydali na hrad Malahide. Autobus jsme bez problemu stihli, nevystoupili jsme ale na spravne zastavce, takze jsme se misto na hrad dostali do malahidskeho pristavu odkud pokracuje cesta na plaz. V autobuse se mi povedlo moc pekne faux pas – do autobusu nastoupali dva vyfinteni mladici (nagelovane vlasy s prelivem, nausnice v usich), jeden z nich byl bez tricka jen v kratasech. Neodpustil jsem si moji oblibenou poznamku ten musi mit bab. Mladici usedli asi dve rady za nas a zacali se mezi sebou bavit cesky. uff, kdo tu nedavno machroval s historkou od Wericha? 🙂

V pristavu je luxusni rezidencni dum s apartmany s vyhledem na more, jeden vlastni i Bono Vox. Sli jsme na na plaz, v studentem Atlantiku se dokonce koupali lide. Rozhodli jsme se, ze po plazi dojdeme az k poloostrovu Howth, odkud se da dojit pesky domu (spoluzacka jela domu DARTem). Moc pekna prochazka, po ceste jsem si koupil vybornou smetanovou zmrzlinu za 1,5 eura.

Dosli jsme na konec plaze. Zbyvalo se dostat na poloostrov, ktery byl od plaze oddelen morem. Nastesti byl odliv, takze se dalo prejit. Sli jsme si to cvachtavym bahynkem a nahle se objevit asi tricet metru siroky pruh more, ktery nas oddeloval od poloostrova. Nabizely se dve reseni – bud pruh more obejit (odhadem 90 minut chuze) nebo prejit skrz. Netusili jsme ale, jak je voda hluboka. Nakonec jsme si museli sundat kalhoty a prebrodit se. Podarilo se (ackoliv byl ve vode velmi silny proud). Nohy jsme meli spinavy jako prasatka od bahna, ale vse dobre dopadlo. Po 30 minutach jsme dosel domu (blato mezitim oschlo a opadalo ze mne).

Cely vylet jsem samozrejme bohate zdokumentoval, mimochodem, mam uz pres 700 fotek!

K veceri byla opet jakasi obdoba nasi ciny – orestovane hovezi maso s fazolkami, kukurici, houbami a k tomu ryze. Bylo to dobre, dokonce jsme si pridal ryzi, chybel mi ale trochu sos.

Docela by me zajimalo, kolik ted aktualne vazim (nemaji tu vahu). Prijde mi, ze tu za ten mesic nachodim tolik, co za rok v CR. Porad samy vylet, i po meste se dost pohybuji pesky, zadne jezdeni autem. No, uvidime, az se vratim.

Den dvanacty

Ve skole se nic zajimaveho neudalo, tak alespon jeden anglicky vtip nevtip ze cviceni, ktere jsme delali.

A man was on the point of being executed by firing squad.
> Would you like a last cigarette?
No, replied man. I’m trying to give up!

Haha.

Odpoledne jsme chteli jet se spoluzackou na hrad Malahide, ktery je kousek za Dublinem. Bohuzel jsme nenasli autobusovou zastavku, odkud odjizdi autobus (resp. nasli, ale bylo uz dost pozde na delsi vylet — Malahide je az za Dublinem a autobusem to tam trva docela dlouho). Vydali jsme se nakonec do Phoenix parku, je to jeden z nejvetsich mestskych parku na svete. Bydli tam mimo jine irska prezidentka a je tam jedno z nejstarsich ZOO v Evrope (neni v jednom arealu s prezidentskou rezidenci :-)). Nemeli jsme moc casu, tak jsme se po parku kratce prosli a vylet zakoncili u Phoenix monument, coz je takova mohyla, docela spatne se to popisuje. U paty mohyly jsme si sedli a po chvilce pribehly mistni deti a zeptaly se, jestli nas muzou obejmout. Zprvu jsem nevedel, o co jde, ocekaval jsem v lepsim pripade skrytou kameru, v horsim mravnostni. Nakonec se ukazalo, ze hrajou hru, kdo obejme vice cizich lidi(!). Chvilku jsme si s detmi povidali, oni ptali se, odkud jsme, o Ceske republice toho moc nevedeli (ani to, ze je v Evrope). Bylo jim ale jen 10 az 12 let. Vyhoda anglicky mluvicich deti je ta, ze maji kvuli svemu veku malou slovni zasobu a tak je jim velmi dobre rozumet. Pry mam legracni vyslovnost, rikaly 🙂

K veceri byly lasagne s hranolkami a salatem.

Den jedenacty

Thomas – ucitel, ktereho mam dopoledne – zpestruje hodinu docela zajimavym zpusobem. Minuly tyden po nas chtel, abychom napsali kratkou esej na tema My hero. Nekdo psal o svych rodicich, nekdo serialovych postavach. Ja jsem psal o tom, ze zadneho hrdinu nemam, ale ze si mnoha lidi vazim a ze mi vadi, jak jsou v medii glorifikovani sportovci – predevsim fotbaliste a hokejiste (a dobre jsem udelal). Malokdo vsak tusil, ze Thomas na kazdou hodinu prinese dve zkopirovane eseje, ktere si vsichni precteme a opravime chyby v nich. Pointa je v tom, ze texty by pro nas mely byt zajimavejsi nez ucebnicove slataniny a take ze delame vetsinou stejne chyby vzhledem k tomu, ze jsme ve stejnem levelu.
Na dnesni hodinu donesl opet dva texty, v jednom z nich psala jedna spoluzacka o svem otci, ktereho prejel vlak a otec tak prisel o pul nohy. Prislo mi docela drsne, ze Thomas tento text nakopiroval …

Po skole jsem se coural po meste. Nasel jsem docela dobre knihkupectvi kombinovane s antikvariatem. V knihkupectv i me zaujala edicni rada Penguin classics, coz jsou klasicka dila svetove literatury v paperbackovem vydani za 2 eura kus. Koupil jsem si tri – Dobrodruzstvi Huckeberryho Fina (Mark Twain), Dublinany (James Joyce) a Olivera Twista (Charlens Dickens). V antikvariatu me zaujala obsahla biografie Roberta Maxwella (IMHO nejvlivnejsi medialni magnat ceskeho puvodu), treba se to hodi na nejakou seminarni praci. Cena opet 2 eura.

Pak jsem v rychlosti zkontroloval maily a padil domu na veceri. Bylo upgradovane jidlo ze vcerejska – o marinovane kureci maso. Zjistil jsem, ze to co jsem mel vcera za kapustu je zeli. Ale cert vi, jestli to nakonec neni kapusta. Oni totiz rikaji obojimu cabbage. Kazdopadne je to jine nez nase ceske zeli 🙂

Po veceri jsem vyrazil na film do kina (viz listky zdarma v nekterem z predeslych blogpostu). Kvuli totalne nespolehlivym dublinskym autobusum jsme dorazili o 5 minut pozdeji, uvadec v multiplexu nam sdelil, ze mame smulu, protoze Irish Times rozdaly vice listku nez je mist v sale. Nakonec nam uvadec rekl, ze muzeme jit na jeden z dalsich filmu, ktere prave zacaly – bud Legally Blonde 2 nebo Veronica Guerin. Prvni dil Opravdove blondynky jsem videl v DivXu a vskutku neni o co stat. Zvolili jsme tedy Veronicu, ackoliv jsme vubec netusili o co pujde.

Veronica Guerin byla dublinska novinarka, patrila k irske zurnalisticke elite. Zabyvala se investigativni zurnalistikou a byla take velmi dobre placena. V lete roku 1996 natrefila na zajima fakta tykajici se irske drogove mafie. Zacala patrat, zjistila dost informaci. Boss teto mafie si vsak nepral, aby bylo jeho jmeno uvedeno v novinach a tak chtel Veronicu zabit. Najaty vrah zazmatkoval a Veronice „jen“ prostrelil nohu. Po uzdraveni zacala Veronica ve patrani pokracovat, dokonce navstivila bossovu rezidenci na irskem venkove. Kdyz ji boss uvidel, tak ji neuveritelne zmlatil (dost naturalisticka scena) a vyhnal ze sveho pozemku. Veronica si nedala rict, a tak ji nechal zastrelit (na krizovatce k ni prijeli dva vrazi na motorce a nekolika ranami z pistole ji zabili). Zajimave je, ze po Veronicine vrazde se Dublinane nastvali, vyrazili do ulic a drogove dealery vyhnali. Resil to i parlament, ktery zmenil kvuli Veronice nektere trestni zakony. Jeji vrazi byli dopadeni, vcetne bosse, ten byl ale odsouzen, ale „jen“ za drogy (asi na 23 let).

Nepripomina vam tu jednu kauzu z Cech? (byt neskoncila tak tragicky)?

Lide si na Veronicu pomatuji doposud, pan i pani domaci mi vecer o Veronice docela dlouho povidali. Film byl misty trochu kycovity, filmari se snazili do filmu narvat vse irske (kamiony prevazejici Guinnesse, irsky venkov, chrti a konske dostihy, …), ale velmi zajimavy. Nevim, jestli bude film v ceske distribuci, kazdopadne od rijna bude v prodeji DVD.