Den desaty

Na nedeli jsme mel domluveny vylet na Howth, coz je poloostrov s pristavem na predmesti Dublinu, nedaleko mista, kde bydlim. Vyrazili jsme v 11 (am). Asi za 15 minut jsme byli na pobrezi, cesta odtud do howtskeho pristavu trvala dalsi pulhodinku. Howth je povazovan za jednu z nejdrazsich lokalit k bydleni v Dublinu. Bylo to videt. Kazdy dum byl jiny, to ze zde bydli bohaci se projevuje i na obcasnych architektonickych vystrelcich (pseudohrad, dum jako ze stredomori, …). Pristav je moc pekny a fotogenicky, kotvi v nem plno plachetnic a na obloze je kazdych 10 minut videt pristavajici letadlo. Za zminku stoji i Jaguar E type ze 60. let, ktery v pristavu parkoval (mam nekolik fotek, az se vratim, dam na web).

Z pristavu jsme sli na utesy a po nich jsme cely poloostrov obesli. Po ceste jsme videli takovy divny zakaleny utvar na mori hned pod utesem a na nem hejna racku. Mozna tam chcipl tulen (je jich tu plno) a zakalil vodu, coz prilakalo spolecne se smradem ty racky. Vyhled z utesu na more byl bozsky.

Na jizni strane Howthu jsou milionarske rezidence, nadherne rozlehle vily s paradnim vyhledem na dublinsky zaliv a samotny Dublin. Asi nejrealnejsi podoba luxusu, kterou jsem zatim videl na vlastni oci.

Nevim presne, jak byl cely vylet dlouhy, kazdopadne kdyz jsem dorazil domu, byl jsem totalne mrtvy a pripaleny od slunicka.

K veceri byla irska specialita – varene hovezi platky, varena kapusta (nebo zeli?), brambory a univerzalni irsky sos. Na irskou specialitu (vsichni me doma pred irskymi a anglickymi specialitymi varovali) to bylo moc dobre.

Vecer jsem si povidal s cinskym studentem Benem, ktery u nas (u nich) take bydli. Byla to spis rozpravka, protoze Ben neumi krome nekolika malo slovicek skoro vubec anglicky. Dosla rec i na jeho rodice, jeho otec pry obchoduje s morskymi plody (ryby, chobotnice a dalsi havet). V Cine to nakupuje a prodava to na Taiwan, do Honk-Kongu a do Japonska. Ac jsem se neptal, Ben se hned pochlubil, ze otec vydelava 30.000 USD rocne. Rikal, ze v Cine je to hodne penez, ale v Dublinu ze by byl chudy. Oponoval jsem mu, ze v Dublinu je to prumerna rocni mzda, jeho odpoved me fakt rozesmala — v Cine je s 30K USD velky boss, v Dublinu ne 🙂 Vtipne take bylo, kdyz jsme si povidali o poctu obyvatel v nasich rodnych mestech. V Ceske Lipe je to 40.000, ve Fuginu, kde bydli Ben, jsou to 2.000.000. A to je to udajne hodne male cinske mesto 🙂 Vymenili jsme si take adresy, problem je, ze v Cine neumi nikdo ani anglicky, ani cist latinku. Takze mi nacmaral na papir par maluvek, ze pry je to jeho adresa. Asi to zkusim z legrace precmarat na obalku a neco mu poslat, ale az za 6 mesicu, kdy se odsud vrati domu.
Zaujal me Benuv kapesni pocitac, je asi polovicni oproti memu obstaroznimu Palmu, je v nem velice slusny slovnik (tedy i relativne dost pameti) a stal 60 USD 🙂

Den devaty

V sobotu jsem vstaval v poledne. Ano, vim, jsem hanbar a stydim se. Je to ale dost nezvyk vstavat cely tyden v 7 rano, kdyz uz dva roky (od zacatku studia na VS) vstavam obvykle tak o dve hodiny pozdeji 😉 Vubec jsem za cely tyden dost unaveny. Pred odjezdem jsem si blahove myslel, jak si odpocinu, budu chodit spat po veceri, zkratka relax. Opak je pravdou.

Dal jsem si sprchu, pokusil se o snidani, nenasel jsem ale chleba (vecer se ukazalo, ze jsem hnup, chleba je ulozen v supliku pod lednickou). K snidani byl zeleninovy salat a dzus. Vyrazil jsem do mesta. Dostal jsem hroznou chut na cinske jidlo. Ani mi tu moc nechybi ceska jidla, knedlo zelo vepr urcite ne, mozna snad chlupate knedliky. Vim ale, ze mam smulu, tak jsem hledal alespon cinskou restauraci — v tech se totiz zivim pres tyden v Praze a jsem na nich uz docela zavisly. Nasel jsem v takove zapadlejsi ulicce malou restauraci dost podobnou cine na Brevnove, (od)poledni menu stalo 6,5E + 1.5E napoj. Vybral jsem si kung pao s ryzi, porce byla velmi slusna a kvalita jidla take.
Po obede jsem vyrazil na internet, odpovedel jsem na maily, mrknul na i-noviny a prectl si ceske noviny.

K veceri obligatni hranolky, hamburger, salat => vzhledem k vydatnemu obedu se konalo totalni prezrani (prijde mi neslusne nechavat zbytky, nehlede na potencionalni dopady v podobe zmensovani porci :-).

Zbytek dne velka nuda, takze se zminim o mych dojmech z Iru. Vsichni Irove jsou podobni ceskolipskemu starostovi. No, ne uplne vsichni, ale vetsina. Chlapi vypadaji celkem normalne, jako u nas, ovsem zeny, to je tragedie. Jednak jsou v obliceji vesmes nic moc, druhak jsou hrozne moc tluste. Ale fakt moc. Navic se nesnazi retusovat sve faldy vhodnym obleceni, ale naopak nosi prilehava tilka v obligatni popelarske sitovine (=sitovane tricko kriklave barvy – oranzove, zlute, zelene a ruzove – jako u zvyraznovace). K tomu takovety hiphopove teplaky. Muzi zase nosi vsichni fotbalove dresy. Osobne mode neprikladam duraz, nakupovani obleceni je mi krajne neprijemne, nicmene doufam, ze tohle do Cech nikdy nedorazi. Je to fakt hrozne.
Irove jsou podle meho nazoru pratelstejsi, nesnazi se kazdeho (turistu) za kazdou cenu ojebat (clovek se nemusi bat jet taxikem). Obecne v nich neni zakoreneno tech 40 let komunismu jako u nas, je to videt. Jsou optimistictejsi, ohleduplnejsi. To ale neznamena, ze tu neni plno zlodejicku, zlodeju, drogovych dealeru a band ozralu, ktere mlati a okradaji turisty.

Den osmy

Ve skole nic moc noveho. Thomas nam kazdy den dava papiry s anglickymi vtipy, do kterych mame doplnit ruzna slova a slovni spojeni, abychom si procvicili gramatiku. Vtipy jsou k popukani, akorat nejsou moc vtipne. Jeden na ukazku:

A woodpecker (datel) was talking to a chicken one day.
> Woodpeckers are very clever birds, it said.
Nonsense, said the chicken. What’s clever about banging your head against a tree all day?
Chickens are much more intelligent than woodpeckers.
> Really? replied the woodpecker. Have you ever heard of Kentucky Fried Woodpecker!

O konverzaci jsme koukali Moulin Rouge, nebylo to jako v ceske skole, kdy ucitelka pusti video a maze si zakourit. Keanny video po chvilkach zastavovala a ptala se nas na obsah filmu. Celkem dobre, az na spatnou kvalitu zvuku/videa/televize …

K veceri byly pro zmenu hranolky, karbenatky (mnam) a salat.

Po veceri jsem mel vyjimecne program – sel jsem se spoluzaky na pintu Guinesse do Temple Bar (takova dublinska Mala Strana). Skoro ve vsech pubech bylo narvano, nakonec jsme nasli jeden velmi pekny music bar (fakt na urovni, mel tri poschodi, v kazdem plasmova televize s rendrovanou visualizaci, radost pohledet). Po chvili zacal dokonce ziva muzika – neco ve styly Franka Sinatry. Male pivko stalo 2.20, coz mi prijde jako slusna cena v teto lokalite.

V Dublinu je zajimave, ze kazdy pub ma nekolik vyhazovacu, podle jejich zjevu lze poznat velmi rychle uroven podniku. Dublinane maji totiz ponekud problemy s alkoholem. O vikendu jich hodne chodi do centra chlastat, ale na rozdil od Cechu to moc neumeji a vsichni se hrozne rychle ozerou. Pak chodi po meste a jsou velice nebezpecni. Vratil jsem se predposlednim autobusem, protoze se mi nechtelo platit za Nitelink (nocni bus) skoro tolik, co za dve piva.

Den sedmy

Neco malo ke skole a zpusobu vyuky. Skola zacina v 9 am, coz znamena vstavat tak v 6:50, nebot cesta z domova do skoly zabere kolem 50 minut. Dopoledne mame dve hodiny se sympatickym tricatnikem Thomasem. Vyuka je zamerena na gramatiku, hodina je ale o dost pestrejsi nez v Cechach. Prvnich pet minut se obvykle Thomas pta na ruzne veci, zkratka takove rozmluveni. Pak nasleduje psani nekolika odstavcu na nejake tema, vyklad gramatiky, cviceni v ucebnici poslech, cteni, na konci dvouhodinovky se posloucha nejaka pisnicka (nejcasteji U2, aby taky ne, kdyz pochazeji z Dublinu) a my doplnujeme zacernena slova v textu pisne. Odpoledne mame velmi mladou a hubenou(!) Keanny, lekce maji byt zamereny na komunikaci a rozsirovani slovni zasoby. Subjektivne mi prijde slabsi nez Thomas, je to ale porad docela zajimave a prinosne, dulezite je take to, ze oba ucitele jsou native speakers. Co jsem ale zaslechl, ne vsichni ucitele jsou dobri. V jedne tride v intermediate levelu maji ucitelku, ktera ma dosti znacne problemy se psanim slov na tabuli — neumela pry napsat na tabuli slovo jako unpredictable a podobne. Mazec!

V minulem blogpostu jsem psal, ze cesta z domova do skoly mi trva cca 50 minut. Doprava v Dublinu je totiz hodne specificka – ma urcita pozitiva (treba to, ze v Dublinu jezdi prevazne dvoupatrove autobusy – doubledeckery), ale prevazuji negativa. Z tech nasledovanihodnych veci stoji za zminuku system jizdenek – bud si muze cestujici zakoupit listek primo u ridice – vhodi do specialni masinky urcity obnos drobnych a vyjede mu listek. Finta je v tom, ze musi hodit presnou castku, v pripade, ze vhodi vice penez, nedostane na zpet – zdrzoval by. Dalsi moznosti je koupit si casovou jizdenku – tydenni az rocni. Pri kazde jizde musi cestujici vlozit litacku do specialniho checkeru, ktery precte informace z magnetickeho prouzku a v pripade validity jizdenky jednou pipne (znameni, ze je vse ok), v pripade problemu zacne zbesile pipat. Vzhledem k tomu, ze se nastupuje jen prednimi dvermi u ridice, eliminuje se tak pocet cernych pasazeru na cislo blizi se nule. Zajimave je, ze litacka se nevztahuje na nocni autobusy – za ty se plati extra poplatek ve vysi 4 euro za jizdu. Dale maji v Dublinu DART, coz je specialni vlak kombinovany s nadzemkou, ktery je vybudovan za prachy EU. Vede predevsim podel pobrezi a v centru, samozrejme. To je z MHD vse, pak je mozne jezdit na kole (cyklisti jsou zde hyckani, skoro vsude na silnicich jsou cyklostezky a mistni toho nalezite vyuzivaji) nebo autem. A prave auta jsou nemoc dopravniho systemu v Dublinu. Doprava je resena dost nekoncepcne, ve spickach jsou vsude _MNOHEM_ drsnejsi zacpy nez v Praze (a to ma Dublin polovinu obyvatel co Praha).

Kvuli nepredstavitelnemu trafficu je zde zcela bezne, ze autobus proste neprijede a clovek musi pockat na dalsi. Pokud je interval mezi jednotlivymi autobusy 10 minut, neni to problem, casto je tu ale interval 30 minut a to pak uz problem je.
Dopravni pikoska – nyni buduji v centru tramvajove trate (vse je rozkopane, vzdy kdyz nekam prijedu, je vse rozkopane :(), neni to v rezii mesta, ale jakesi soukrome korporace ze zahranici!

Vecere byla slaba – hranolky, omeleta a salat.

Den sesty

Streda – prvni den regulerni vyuky. Tridu mam v basementu (cesko-anglicky slovnik pro to ma vyraz sklepni byt nebo suteren). Neni to idealni, nebot ta mistnost nema okna a ve vedrech je tam pomerne brzy vydychany vzduch. Na druhou stranu to neni nic hrozneho, nicmene je to dalsi ukazka pristupu k cesko-slovenskym studentum, jsem si jist, ze k zapadakum by si to nedovolili. Nemel jsem ale naladu to resit, neb to neni fatalni problem.

Ve tride je ke vsi smule deset Cechu a Slovaku a dva Cinani. To je to, co mi tu nejvice vadi. Slovansti bratri nechcou mluvit anglicky, dokonce to dosahuje takovych extremu, ze se mezi sebou bavi cesky/slovenksy i pri hodine. Nastesti mame velmi dobre ucitele, predevsim Thomase, ktery vyucuje dopoledne. Vice se o skole rozepisu zitra.

Po skole jsem se zasel podivat do Merion Square Parku, ktery je vzdalen asi 5 minut chuze od skoly. Jedna se umely park, rozlohou relativne maly, podobnych je v Dublinu bezpocet. Prisel jsem tam po 13. hodine, park byl doslova obsypan lidmi vsech socialnich vrstev, od studentu, pres kancelarske krysy po manageri. Vsichni sedeli na vzorne posekanem travniku (nekdo i lezel), obedvali, povidali si nebo cetli. Ma to uzasnou atmosferu. Je zajimave, ze se tento velmi prijemny zvyk neuchytl nikde mimo Velkou Britanii (tedy alespon o tom nevim). V Praze se v parcich (na Letne, v Riegrovych sadech) maximalne chlasta nebo sportuje (in-line, kola), to same plati o videnskem Pratru. Je to skoda, den je o moc prijemnejsi, kdyz muze clovek stravit poledni pauzu na cerstvem vzduchu ve skoroprirode. S parky v Dublinu souvisi jeste jedna vec – absolutni zakaz pobihani psu po travniku. Narizuje to primo zakon z roku 1986, pokud by preci jen nekomu pes utekl na travnik a vydelal se, musi to majitel okamzite do cista uklidit. V opacnem pripade hrozi pokuta ve vysi az 130 eur. Dulezite ale je, ze si Dublinane uvedomuji, ze v parku se psi zkratka nevenci.

Dokazu si predstavit, ze by se dalo neco podobneho zrealizovat i v Ceske Lipe. Mame tu (tedy v Lipe) daleko lepsi pocasi nez v Dublinu, pekny park sousedici de facto s centrem mesta. Bohuzel ponekud zasrany. Mame ale take pres 30 strazniku, kteri by mohli delat uzitecnejsi veci nez buzerovat cyklisty za to, ze nechteji jezdit po frekventovanych silnicich 🙁 Dalsim vhodnym mistem jsou bezesporu prostory kolem ceskolipskeho gymnazia. Jeste jako studenta me dost stvalo, ze v podstate nebylo mozne travit poledni predstavku nekde v okoli skoly (vyjma obligatniho Sklipku nebo pocitacoveho labu).

Dnes jsem si take koupil mistni noviny Irish Times, noviny pro spise vzdelanejsi lidi (bulvarni Irish Sun ctu doma, kupuje ho pan domaci). Noviny jsem v parku zevrubne prohledl, sem tam precetl nejaky clanek. V kulturni priloze byla specialni nabidka pro ctenare — prinese-li ctenar kupon z novin do mistniho multiplexu, dostane gratis lupen na film Swimming Pool. Do kina jsem tedy zasel a lupen na pondelni promitani dostal. Poreferuji, jaky film byl – budu-li mu rozumet.

K veceri se pokusila pani domaci o obdobu nasi ciny — kureci maso se zeleninou a ryze, uvital jsem tuto zmenu. Spolubydlici Cinan Ben si pochutnal, dokonce i hulky dostal a laskovne si k tomu mlaskal (pry je to v Cine podekovani kucharovi) 🙂

Po veceri jsem domacim ukazoval na notebooku fotky z letu z Prahy do Dublinu. Bylo extremne pekne pocasi, hodne mraku, fotky vypadaly moc pekne. Dostaly je vsak letecke fotky Dublinu, ktere jsem nafotil tesne pred pristanim. Docela dlouho se snazili uhodnout co je co. Meli z toho evidentne radost 🙂