Den ctvrty

Dnes byl v Irsku statni svatek – Bank Holiday Monday. Vsude zavreno, takze podle toho jsem planoval program. Po snidani (byl i syr!) jsem vyrazil do primorskeho mestecka Bray, v podstate je to predmesti Dublinu. Jel jsem tam DARTem, coz je kombinace vlaku a nadzemky. Na nadrazi bylo zavreno, ve vlaku zadny pruvodci, takze cesta nebyla draha :-) (zaplatit jsem ale vazne chtel, jsou tu docela vysoke pokuty za jizdu na cerno, bud 500 eur nebo trimesicni kriminal!).
Z nadrazi v Bray se valily davy lidi smerem na plaz. Bray je fajn viktorianske mestecko, mraky lidi me ale odradily a tak jsem pokracoval pesky stezkou po utesech do dalsiho mestecka – Greystones. Vylet to byl moc pekny, fyzicky nenarocny — cca 6 km. V Greystones se konaly jakesi slavnosti. Neodolal jsem vuni fish and chips. Za 6.3 eura docela pochoutka.
Zpet do Dublina jsem jel busem. Jeli jsme i po dalnici. Nejkurioznejsi dalnice jsem zatim videl v Polsku, tam jezdili po dalnici konske povozy. V Irsku jsou na dalnici pro zmenu svetelne krizovatky a pruhy pro cyklisty.

K veceri byly lasagne s hranolkami(!).

Dnes take prijel do rodiny dalsi student, myslim, ze je to klicova udalost pro tento pokus o weblog. Student se jmenuje Ben a prijel z Ciny. Neumi temer vubec anglicky (udajne se uci anglicky jeden mesic), ma 6 publikaci How to crack … (vocabulary, gramar, …), ani ja ani rodina mu vubec nerozumime, ma znacne problemy s vyslovnosti (neumi vyslovit treba sluvko that,) rika misto toho let, coz ponekud meni vyznam jeho sdeleni. Na jednu stranu je to usmevne, na druhou stranu z jeho strany dost nezodpovedne. Rodine rekl, ze nebude evropska jidla jist, takze mame nyni ruzne variace ryze a kurete :)

Cinanu je v Dublinu vubec hodne. Obvykle sem jezdi studovat na 6 mesicu az 3 roky, pri studiu pracuji. Mistni je ojebavaji v maximalni mozne mire, v McDonaldu udajne dostavaji smlouvu na 5 eur za hodinu, realne dostavaji 2 eura (predpokladam, ze na tom slusne rejzuje lokalni manager). Nelibi-li se jim to, muzou jit, na jejich misto se hrne rada dalsich. Nekde dostavaji dve eura jako regulerni plat, ovsem bez smlouvy. At mi potom nikdo nevypravi, ze Ukrajinci, kteri pracuji v CR za 40 a vice Kc, jsou vykoristovani (minimalni hodinovka v CR je 39 Kc, v Irsku 6.53 eur, ale to uz jsem nize psal).

Den treti

Snidane stejna, bez syra a uzeniny, jen dzem. Nechtel jsem ze zacatku prudit, tak jsem si o mou oblibenou ranni stravu explicitne nerikal. Po snidani jsem studoval mapu a pruvodce a zjistil jsem, ze jsem se vcera pohyboval jen v severni, industrialni casti Dublinu, proto ta slabsi architektura. Vydal jsem tedy do jizni casti, kde jsou domy a budovy honosnejsi, ve viktorianskem stylu. Byl jsem se podivat na St. Patricks Cathedral, katedrala nic moc (oproti Sv. Vitovi), ale posezeni v prilehle zahrade bylo prijemne. Byl jsem se mrknout take v St. Stephens Garden, kde bylo plno lidi vsech vekovych kategorii, vsichni sedeli na travniku (presne tak, jak o tom pise Capek v Anglickych listech), byla tam velmi pratelska atmosfera. Koupil jsem si litacku na bus, tydenni za 14.95 euro (=mesicni 60), coz je asi 8x vice nez v Praze. Mozna proto, ze tu teprve ted stavi tramvajove koleje :-)
Internet v rodine neprichazel moc v uvahu, nemeli ani pocitac (coz by nevadilo, mam s sebou notebooka), ale nechtel jsem s nimi resit poplatky za pripojeni po dial-upu, ktere se pohybuji kolem 1 eura za hodinu. Tak jsem hledal nejakou ne moc drahou internetovou kavarnu, v centru se vse pohybuje kolem 2-3 eur za hodku, nastesti jsem se pripravil uz doma a nasel easyInternetcafe, coz je takovy internetovy McDonald. Vymyslel to typek, ktery vlastni leteckou spolecnost easyJet, minimalizuje naklady automatizaci, cele kavarna je samoobsluzna a funguje jako synergie k jakemusi fastfoodu. Cena za hodinu je variabilni podle poctu obsazenych PC a denni doby, zacina na 1 euru za hodinu. Zajimava je vsak moznost pausalu na jeden mesic neomezene. Stoji to jen 20 eur, takze jsem to po zjisteni, ze ve skole internet neni, ackoliv to agentura v CR slibovala, ihned vyuzil. Jsou tu 15 palcove TFT displeje, rychlost je odhadem 2 a vice mbitu/s. Skoda jen, ze neni mozne pripojit digital ani cokoliv jineho (holt dan za bezobsluznost a nizkou cenu).
Domu jsem se vracel pred sedmou. V autobuse (jezdi tu double-deckery) jsem si sedl do druheho patra do predposledni rady. Za me si sedli dva mladi Slovaci, kteri nevedeli, ze jsem Cech. Kluk zacal premlouvat (samozrejme ve slovenstine) slecnu k bohulibe cinnosti, kterou by mohli vecer praktikovat. Pripomelo mi to Werichovu prihodu o Baskovi a Voskovcovi (Voskovec jel ve v Baskicku vlakem, vedle sedel Bask s fotoaparatem. Bask vystoupil z vlaku a sel na peron, zapomnel si vsak fotak. Voskovec si vlezl do okenka vlaku, Bsek stal opodal. Voskovec si pro sebe zacal podivat:“Mily Basku, mohl bych ti ten fotak dat. Ja se na tebe ale vyseru.“ Basek se otocil a rekl:“Neblbni ty vole a dej mi ho.“ Jake z toho plyne ponauceni? Nemyslete si, ze vam v cizine nikdo nerozumi :))
K veceri byl kure, bramory (varene vcelku, nekrajene), zelenina a salat. Po veceri byla zmrzlina a povidani s rodinou. Bavili jsme se mimo jine o cenach nemovitosti. Nemovitosti a bydleni v Dublinu jsou vubec kapitola sama o sobe. Vetsina lidi zije v rodinych domcich na predmesti, domky jsou ruzne kvality. Od papundeklovych dvojokalu (kazda rodina obyva pulku), kde je slyset kazdy prd (ty jsou za 6-9 mega Kc), pres normalni cihlove baraky podobne tem nasim (cca 15-21 mega Kc) az po vilky na pobrezi (od 30 mega Kc vyse). Jsou docela dardy. Byty v centru ani na predmesti moc nejsou (krome nekolika malo luxusnich rezidenci podobnych napr. Trinitity Garden v Holeckove ulici).

Den druhy

Vstaval jsem asi v 11 (pani domaci mi vecer rikala, at spim do kolika chci, cehoz s radosti vyuzivam). Snidane byla typicky britska – zrni (cornflakes), mliko, toasty, dzem, dzus a kafe. Po jidle jsem se vydal do centra zrekogniskovat teren. Jedna jizda autobusem 1,4 eura, do centra cca 30 minut. Docela me prekvapila architektura, nic moc, eufemisticky receno. Prosel jsem si centrum, koupil redukci do elektricke zasuvky, oblezl kramky mobilnich operatoru (drahy roaming u Oskara je levnejsi nez volani z mistnich predplacenek!). Prave v kramku O2, coz je mistni operator cislo dve, se stala zajimava vec. Cekal jsem ve fronte, prodavac ukazoval (seriozne vypadajicim) lidem prede mnou Siemens S55. Najednou zacal prodavac telefonovat a otocil se smerem k zakaznikum. V kramku se objevil typek, zasel k pultu, vzal krabici s S55kou. Lide koukali, typek se presunul ke vchodu a odesel (zcela v pohode, mirnym krokem). Nez se lide vzpomatovali, byl fuc i s telefonem. Docela me prekvapilo, ze ho nekdo nezarazil.
Domu jsem se vratil asi v 6, k veceri bylo homemade McDonals menu – hranolky, dva hambace a zeleninovy salat. Pekne jsem to vsechno snedl :-)

Den prvni

Odletal jsem v patek 1. srpna, letel jsem s Aer Lingus v 18:40, takze pohodicka (nemam rad locni lety, ktere cloveku rozhodi jiz beztak rozhozeny biorytmus). Rano jsem vstal, poresil posledni resty a zacal balit kufr a konfigurovat modem v notebooku. Vse probehlo bez problemu (az na ten modem, nemohl jsem ani za boha najit spravne drivery), v 15:30 jsem vyrazil s rodici na letiste. Letadlo nemelo kupodivu zadne zpozdeni, odleteli jsme presne.
V letadle vedle mne sedel mlady Polak. Polak navazal komunikaci (nabidnul mi sveho mufina), na uvitanou rekl, ze je jezuita. Vybavil se mi hned databazovy system prazske mestske knihovny KONIAS, tak jsem se ho taktne zeptal, jestli je to ten cirkevni rad, co palil ve stredoveku knihy a provadel inkvizici. Pry ano a ani se neurazil ;-) Dosla rec na viru v Boha, sokovalo ho, ze v CR neveri v Boha cca 95 procent lidi. Zbylou cestu se me porad vyptaval, jak je to mozne, ze v Boha neverim a v co vlastne verim …
Na letisti v Dublinu probihalo vse celkem normalne, az na potupnou pasovou kontrolu. Celnik byl zvedavy jak lazenska veverka, chtel videt vsemozna lejstra ze skoly, atd. Prudic!
Zbyvalo se rozhodnout, jakym zpusobem se dopravit k rodine. Matka me doma nabadala, abych pouzil taxik. Na to jsem ale moc jesitny, abych jel jako mastnak taxikem. V informacni kancelari jsem se zeptal na cislo autobusu do centra, koupil za 5 eur jednodenni jizdenku na dublinskou MHD a jel. V autobusu jsem se ptal ridice, kudy se dostanu do Donameade, coz je ctvrt, kde bydli moje hostitelska rodina. Ridic byl velmi ochotny, poradil mi a vyptaval se na klasicke otazky Where are you from a podobne. Jedna z tech zajimavejsich otazek byla, zda je u nas dost prace(!)
V centru jsem prestoupil na lokalni bus cislo 29A smer Donameade a zeptal se vedle sediciho mladika, na ktere zastavce vystoupit. Nastal problem. Nemohl totiz na mape najit adresu, kterou mi dali v ceske agenture (ty zjudy!). Nasel ale velmi podobne znejici ulici, ktera byla na trase autobusu, takze jsem vystoupil tam. Na miste jsem zjistil, ze je to jina ulice a ze ta spravna byla mimo rozsah mapy. Takze jsem se ocitl v 9 hodin vecer s tezkym kufrem a elektronikou za desitky tisic kdesi na predmesti Dublinu. Sel jsem zpatky na autobusovou zastavku, kdyz mi zastavil irsky duchodce a ptal se, jestli jdu jeho smerem. Rekl jsem, ze pravdepodobne ne a poprosil ho, aby mi ukazal cestu. Ukazal, ale rikal, ze je to pres 2 mile, ze se brzy setmi a ze me radeji odveze. Nebranil jsem se, na naopak. Na miste jsme hledali dum rodiny jeste asi 10 minut, nakonec jsme ho nasli. Duchodci jsem podekoval a obdaroval ho plechovkou plzenskeho.
Rodina je skvela, predcila me ocekavani, byl jsem po Rozankovych historkach o jeho studiu v Hastings pripraven na ledaccos. Pan i pani jsou padesatnici, pani je v domacnosti a stara se na part time o autistickeho bratra jednoho z clenu (mistni) skupiny Boyzone, pan pracuje jako urada na draze. Bydli ve ctyrpokojovem okalu, v pokoji mam zavedenou dokonce kabelovku ;)
Vypada to, ze studenty neubytovavaji jen kvuli financim, mych 480 eur za mesic je asi moc nevytrhne, obzvlaste kdyz je minimalni hodinova mzda v Irsku 6,53 eur. Na uvitanou mi nabizeli jidlo, nemel jsem ale hlad. Chvilku jsme si povidali, pak jsem sel spat.

Uvodem

Na zacatku srpence jsem odletel na mesic do Dublinu zlepsovat anglictinu. Tedy, abyste rozumeli, anglicky se uz par let pasivne (=moc jsem tomu nedal) ucim, nicmene zaseknul jsem se na urcitem levelu, kdy si (temer) bez problemu prectu co potrebuji, napisu dopis, vyridim si v podstate cokoliv. Nicmene je to porad takovata chaba stredoskolska anglictina, ktera rozhodne nestaci na pokrocilou konverzaci napriklad o feminismu, ktery na nas utoci ze vsech stran a nelze se mu v podstate branit (=studene vecere, …).

Z nabidky studentskych agentur jsem si vybral jiz zmineny Dublin proto, ze neni tak proflaknuty jako Londyn a take proto, ze by melo byt Irsko podle pruvodcu pekna zeme s pratelskymi obyvateli.