Turisté a všichni milovníci zejména nízkonákladového cestování by měli zpozornět. Právě totiž byly spuštěny internetové stránky nabízející tipy na nejlevnější letenky – tou nedávnou byla například zpáteční letenka z londýnského Stanstedu do Kuala Lumpur za cenu nižší než 6 000 Kč!
Read the rest of this entry »

Rozhodl jsem se strávit letošní léto mezi obezními americkými dětmi v kempu kdesi ve středu Texasu ve Spokojených státech. Souhlasím s názorem, že tento způsob trávení léta je poněkud zvláštní, ale jak říká můj boss OJ – každý má své důvody proč tu je ;)

V mém případě je důvodů několik – mám rád Ameriku, tohle je dobrý a celkem levný způsob jak ji poznat o něco lépe, nechtěl jsem strávit léto před kompem/poflakováním v Praze, paradoxně mám rád outdoor(ové) aktivity, americký kemp je absolutně nejefektivnější způsob učení / zlepšování angličtiny; no a taky potřebuju kapánek zhubnout (neumřu přeci na infarkt,
když po letech snažení přišly peníze). Pracuju jako mountain bike instruktor, učím děti jezdit na horských kolech ve skupinách, učím některé děti individuálně jak vůbec jezdit na kole (cca 20 procent dětí co tu je neumělo jezdit na kole) a starám se o údržbu kol. To samé jsem dělal v předchozím kempu a i když to zní možná jako nuda, mě to baví. Za práci v kempu dostanu nějaké peníze, ale v podstatě to kryje náklady na letenky, vízum, papíry pro vízum, pojištění. Takže jsem na nule, plus platím v Praze nájem, takže jsem v mínusu. Ušlý zisk z podnikání nepočítám :)

Texaský masakr je můj druhý kemp, prvně jsem byl v roce 2004 v kempu French Woods, upstate New York. Díky tomu jsem měl nějakou představu, jak to bude v Texasu probíhat. Dočkal jsem se ale tří překvapení. Hodně jsem se obával počasí, páč je tu denně 35°C+, myslel jsem si, že zhebnu. Opak je pravdou, zdejší počasí miluju. Ráno vylezu v kraťasech a zalezu v nich někdy o půlnoci zpět. Každý den je slunečno, během měsíce co tu jsem pršelo cca 10 minut. Druhým překvapením je admin staff (managment kempu). Dostal jsem se sem díky OJ – spolužákovi ze žurny na UK, dělá tu ředitele. V managmentu jsou ale další 4 lidé. Všichni jsou neuvěřitelně vstřícní a podporují zaměstnance jak můžou, to není běžné. No a posledním překvapením jsou děti. Věděl jsem, že někteří budou obézní, někteří hard core tlustí (největší macek ma přes 500 lbs ~ 226 kg, věděl jsem že většína je z bohatých rodin, někteří z ultrabohatých rodin (olejáři, private jets, …). Nějak jsem ale neodhadl, že budou psychicky úplně v hajzlu. Dobrá třetina z nich nesnáší sama sebe, ostatní lidi (kempery i staff), prostě jsou nasraní na svět, jsou agresivní, nechtějí kooperovat. V podstatě se z kempu vyklubalo rehab facility. Pro mě to znamená, že některé dny jsou po psychické stránce velmi náročné, protože některé děti jsou prostě nasírači a já nejsem na podobný jednání moc zvyklý. Naštěstí se to zde do určité míry řeší, takže se to dá přežít.

O tom, na jakých principech kemp funguje se nebudu rozepisovat, protože to není zase tak zajímavé. Snad jen některé zajímavosti – vstáva se v 6:30, v 7 je cca 5km morning walk, pak snídaně, pak aktivity, oběd, hodinová siesta (odpočinek), aktivity, večeře, jedna aktivita a v 9:45 večerka. Cílem pro děti je udělat denně 15000+ kroků (všichni mají pedometr) a sníst 0-12g fat (tuku) denně (pro zajímavost – v jednom hamburgeru může být třeba 150g tuku).

Každý den se přihodí něco zajímavého, zkusím sem tam něco zaznamenat.

Divadlo v tramvaji.

Náctiletá micinka [v náladě, roztomile afektovaná]: Hele, kluci, nelesknout se mi voči?
Jakub: Ne, nelesknou.
Já: No, trochu jo.
Náctiletá micinka: Jako tady tvoje tvář? Podívej, jak se ti leskne.
Já: Nevidím si na ni.
Náctiletá micinka: Kluci, nemáte kočárek?
My: Nemámě, proč?
Náctiletá micinka: Kdybyste měli kočárek, mohli byste si stoupnout na zadní plošinu tramvaje. Kluci, kde vystupujete?
Já: Drinopol.
Náctiletá micinka: Né, tam vystupuju taky. A jdete do nonstopu? A pak do těch dlouhých schodů nahoru?
Já: Jo, jdem. Hele, kde bydlíš?
Náctiletá micinka: Nahoře, v ulici U Ladronky.
Já: Ve squatu na Ladronce?
Pankáč v přední části tramvaje pokřikuje: Ladronku ty svině už zrušili. Může za to Bém.
Náctiletá micinka: Né, Bém za to nemůže.
Pankáč: Ale může, kurva jedna.
Náctiletá micinka: Hele, Marjánka. Jé, ja bych si tak dala marijánku. Zdravá výživa.
Pankáč: Zdravá výživa je až za Drinopolem.
— to be continued —

Pet Shop Boys je moje fakt oblíbená kapela, zatím jsem ji bohužel neviděl nikde naživo. A letos v létě ji uvidím hned třikrát:

• 29. června – Londýn – The Tower Music Festival – komorní hudební festival v londýnském Toweru, lupeny pořád k dostání
• 20 . července – Drážďany – PSB & Dresden’s Symphony Orchestra – koncert soundtracku PSB k ruskému velkofilmu Křižník Potěmkin, vlezné jen za 13 EUR. Bude to myslím velké, protože Drážďany budou oslavovat výročí 800 let založení města
• 11. a 12. srpna – Praha – festival Love Planet – PSB vystoupí jako jedna z hlavních hvězd

Jaro je tu, pravý čas shodit přebytečná kila. Já na tom intenzivně pracuju, ale co ostatní? Přinejmenším se můžou obrátit na Centrum Péče o Člověka, kde jim dobře a efektivně poradí jak efektivně na hubnutí :-)

Prázdniny se blíží, mnoho studentů si chce najít práci v zahraničí, nabouchat nějaké ty zlaťáky. Proč platit různým agenturám pofidérní a často nezakonné poplatky, když lze získat práce ve Velké Británii zdarma. Práci v Liverpoolu a ubytování v Liverpoolu zařizuje třeba britská agentura Centrimmo.

A pokud nechcete do Manchesteru, můžete do Birminghamu :-)

Další skoro samizdatový kousek do sbírky – píseň Pepiho Laufera Dopis Svobodné Evropě. Co čert nechtěl, tento propagandistický skvost se čirou náhodou ztratil z archivu Českého Rozhlasu po ‘89. To by byla věčná škoda, proto ho najdete tady, ve waspově samizdatové editici, muhehe.

Dopis Svobodné Evropě – Josef Laufer

Kdo by to byl řekl, že se budou 16 let po revoluci šířit knihy samizdatem? Minimálně u knihy Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery to tak bohužel je. V češtině vyšla kniha pouze v exilu – v roce 1985 v Torontu v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty – Eight Publishers Corp. a autor si údajně nepřál její oficiální vydání po revoluci. Takže nějaká dobrá duše naskenovala a OCRovala exilové vydání a teď koluje emailem mezi lidmi. Ke stažení je níže:

AKTUALIZACE 30.10. 2006: Nesnesitelná lehkost bytí vyšla poprvé v ČR, vydalo ji nakladatelství Atlantis, autor vydání mírně upravil od toho torontského. Knihu je možné zakoupit třeba na kosmas.cz, kde nabízejí 15procentní slevu.

Máme tu konečně druhý díl waspova povídání o Irsku, Dublinu a práci tam. V minulém díle jsme si pověděli základní informace o tom, proč do Irska jet, jak a za kolik se tam dostat, jak se pohybovat po Dublinu. Dnes si povíme něco o prvních dnech v Dublinu, o ubytování, o shánění práce, o CV a tak. Byli-li jste v Dublinu a chtěli byste některé mé informace zkorigovat, ozvěte se mi, budu rád.

Read the rest of this entry »

Psal mně a K. Paul, náš severoirský kamarád z Jyvaskyly, který s náma ve Finsku studoval média. Má prý narozeniny, tak jsme zváni. Chystají se přijet také kamárádi z Itálie. Do Belfastu líta z Prahy Jet2 a v UK jsme vlastně nikdy nebyl (kromě přestupu na Heathrow), tak jsme si řekli, že jo.

Read the rest of this entry »